Produkt, který vidíte ve svém prohlížeči dlouho zrál v mé hlavě a jsem přesvědčen o jeho smysluplnosti, kdybych totiž nebyl, nikdy bych se do něčeho takového nepouštěl. Léta strávená servisem profesionální a spotřební elektroniky mě snad opravňují tvrdit, že už o tom něco vím, ale stále jsem věrný tradicím Čechů, totiž jdu a pořád se divím. Divím se lidské hlouposti mnohdy hraničící až s hrabivostí. Kdo někdy dělal v oboru, asi ví o čem mluvím. Potíž byla v tom, že většina servisáků pocházela z komunálu a neměli samozřejmě chuť pracovat pečlivě, rozuměj profesionálně. Finanční ohodnocení bylo "od kusu" a tak hlavním krédem bylo překlepat nějak tři měsíce záruční lhůty a když to přišlo zpět po delší době, byla to dobrá a mnohdy i velice známá pracovní příležitost. Setkal jsem se vskutku s podivuhodnými opraváři a s ještě podivuhodnějšími opravami z jejich autorské dílny. Mnozí z autorů vzpomenutých oprav byli ve svém oboru mistři improvizace a bavili svými kousky po hospodách své kamarády - kolegy jiných řemeslnických profesí. Já pocházím z jiné servisní školy, mí kolegové od kterých jsem se učil, servisovali průmyslové aplikace, jež se nápadně lišily, už provedením, od spotřebních škvárů. Systém našeho honorování byl navíc jiný, pevně od hodiny a co jsme zvorali, to se obloukem vrátilo a bylo méně času na bastlení. Tím se náš postoj k servisním pracím zásadně odlišně vyvíjel od komunálních mistrů a tenhle základ pečlivého přístupu, opravování i jiných objevitelných závad, než jen těch, kvůli kterým byl danný přístroj momentálně v servisu, nás vyučilo všímat si, předvídat a dosahovat tak maximálně dlouhého intervalu do dalšího servisního zásahu. Také získané poznatky se mezi kolegy sdělovaly, nebyl důvod nějak soupeřit, protože každý měl své pole působnosti.
Po velkém třesku spotřební elektroniky u nás vznikla potřeba všechen ten šrot navezený obchodníky ze západu, potažmo však více z východu (dálného), nějak udržovat v činnosti. Dosavadní zvyklosti se spotřební elektronikou měly daleko ke skutečné, tedy spotřební, podstatě. Také domácí výrobky, které byly pro valnou většinu občanů jediné dostupné, se výrazně odlišovaly od výrobků opravdu spotřebních, dovezených z vyspělé ciziny. Počátky tedy byly bolestné, ale také velice poučné. Měl jsem možnost nakouknout k těm, co dávno virtuózně ovládali to, co my se měli teprve naučit. V sousedním Německu v té době už existovala databáze "obtížných závad", do které přispívali servismani z celé země, zákazníci distributora náhradních dílů. To mě inspirovalo k pokusu založit něco podobného a záleží jen na vás, zdali se s ostatními podělíte o své zkušenosti, či nikoli. Vidím, že se v této branži děje něco, co je proti zdravému rozumu a není konvergentní k vývoji ve vyspělých zemích. Jsou to pokusy o monopolní servisní prostředí, tkzv. uzavřená servisní síť, touto cestou se pustili někteří dovozci, kteří nedodají náhradní díly, dokumentaci a servisní podporu nikomu, mimo uzavřenou a tedy monopolní servisní síť. Tento postup vede sice k podstatně větším ziskům a zpočátku i ke spokojenosti zákazníka, který je vždy odkázán na ten správný servis, alespoň pokud má dost rozumu. Je však ověřeno, že časem monopolní postavení sklouzne ke zvyšování ceny práce, zhoršení kvality servisu a nakonec vede k odlivu zákazníků k jiné značce. Mohu ilustrovat na konkrétních případech, až skandálního poškození zákazníka renomované značky, který měl platit za informaci, která měla být běžně k dispozici, kterou však lokální servisní síť zatajila a číhala, až se někdo chytí do pastičky. Za rohem zorného úhlu stojí fackovač, vy jste facku právě dostali a jste v situaci, že můžete varovat náhodného příchozího, aby za roh nenahlédl, ruku na srdce budete ho varovat nebo si počkáte až jí taky koupí ? Shromažďuji různé poznatky a vždy jsem byl ochoten nabídnout podporu. Čekám totéž od ostaních, tedy vás servisáků, kteří si nechcete, své mnohdy bolestivě nabyté zkušenosti, odnést na věčnost. Zde vám je dán prostor, nehodlám diskriminovat žádné odvětví a doufám, že dobře míněné rady, s případnou fotodokumentací, budou utěšeně přibývat. Nedělám to pro osobní prospěch, sám jsem servis definitivně pověsil na hřebík a vracím se ke své původní profesi. Návrat k mašinkám, jejichž ovládání mě už jako malého fascinovalo, uzavírá kruh a hodlám končit tam, kde jsem začal - u řízení elektrických lokomotiv. Vedení informačního portálu si ponechávám jako hobby, pozice finančně nezainteresovaného mi, doufám, pomůže k objektivitě. Portál snad pomůže těm mladým, kteří teprve začínají a těžko shánějí validní informaci o problému, na který právě narazili. Pokud se vám na našich stránkách zalíbí neostýchejte se přispět a pochlubit se nějakým oříškem, který jste vyřešili. Budeme vděční za náměty i kritiku. Pokud budete spokojeni, doporučte naše stránky servisním technikům, kteří mohou, hlavně zpočátku, přispět nějakou cennou informací. Pokud naopak něco potřebujete vědět a nenašli jste odpověď, nebojte se zeptat. Budu se snažit pomoci svými vědomostmi a pokud nebudu vědět já nebo redakční kruh, tak váš problém zveřejním a snad se někdo najde, kdo vědět bude. Tolik na úvod a velice doufám, že se podaří udělat něco dobrého, smysluplného a podnětného. Vše by mělo vypuknout prvního března, je snad symbolické, že začíná jaro a jsme na počátku roku s magickým číslem 2002. Snad tenhle rok bude dobrý i pro vás, servisní techniky v širokém spektru elektronických oborů. Přeji vám, abyste měli co nejméně problémů a měli čas na zveřejnění nějaké zajímavosti z vaší praxe.
Borek Soukup - SOUNDBOSS - service
Žádné komentáře:
Okomentovat