Úsporné zářivky

Na fóru servicemanů spotřební elektroniky se objevila v poslední době zajímavá diskuze na téma: „Úsporné zářivky“.

Oč jde? Začínají se množit případy, kdy úsporné zářivky náhodně ovládají domácí přístroje, jako televizní přijímač nebo satelitní tuner atd. Dochází k náhodným jevům, například přepnutí na jiný kanál, zapnutí nebo vypnutí přístroje atp. Protože se o vývoj úsporných zářivek, zapojení předřadníků a možné závady zajímám již delší dobu, pokusím se o rozbor možných příčin těchto jevů.

Počet úsporných zářivek v našich domácnostech stoupá úměrně s klesající cenou výrobku. I přes jisté nevýhody, nelze použít stmívač, barevné spektrum některých zářivek negativně ovlivňuje barevné vidění a je tu i jeden naprosto nevysvětlitelný, subjektivní pocit některých osob, které světlo zářivek nesnáší a prostor iluminovaný tímto zdrojem světla rychle opouští. Přesto využití moderního zdroje světla přibývá i z jiných, než ekonomických, důvodů. Na trhu je úsporných zářivek velký výběr a hlavně se zvětšil sortiment rozměrových variant, jak se výrobci snaží své produkty přizpůsobit prostoru uvnitř běžných svítidel. Starší typy zářivek, většinou přesahovaly svými rozměry vnitřní prostor svítidel a nedaly se z tohoto důvodu použít všude. Postupující vývoj a miniaturizace umožnila vyrobit zářivky vhodné pro každé světlo. Jako ilustraci uvedu konkrétní případ. Mám stahovací lustr, do kterého jsem se pokoušel montovat úsporné zářivky, ale váha oproti žárovce byla o tolik větší, že to nešlo. Lustr samovolně sjížděl. Tak tomu bylo před čtyřmi roky, dnes už jsem namontoval zářivky nové generace, výkonnější a lehčí. Tím spíše, že jejich cena byla shodná s cenou reflektorové žárovky, kterými byl lustr původně osazen. Na trhu se objevily zářivky se závitem E14 Mignon a doplnily mezeru ve využití v dalších typech svítidel. Důvodů použití úsporného světelného zdroje přibývá a tím asi přibyde i možných problémů ovlivnění infračerveného ovládání různých domácích přístrojů. Postižené nebudou jen televizory Nosná frekvence používaná v dálkových ovládačích je obvykle 400 až 500 kHz. Tato frekvence spadá do spektra vyšších harmonických kmitočtů měniče předřadníku zářivky. Pokud se nepodaří vyrobit náhodný povel, alespoň dojde k zahlcení IR přijímače a ten přestane reagovat na legální povel nebo alespoň výrazně ztratí citlivost. Snad by se tomuto jevu dalo čelit výběrem barevné teploty zářivek. Testoval jsem různé produkty a nedařilo se mi ovlivnit žádný IR přijímač zářivkou domácího výrobce Lucerna, z řady Eurolite a Ecolite, které mají barevnou teplotu 2700K, tedy studené, modré světlo. Pokud se dostanete k informaci o rozložení spektra zářivek, zjistíte, že zářivky označované „teplá bílá“ mají poměrně velký výkon u spodní části viditelného spektra a vyzářený výkon zasahuje i do infračervené oblasti spektra. Snahou výrobce těchto zářivek je co nejvíce napodobit světlo žárovky. Oproti žárovce, je ale světlo modulováno na frekvenci dané kmitáním dvojčinného měniče, který je v každém předřadníku. Jak se zmenšují rozměry předřadníku, zmenšují se i filtrační kondenzátory na výstupu měniče anebo se vůbec nemontují. Různí výrobci používají různé typy kondenzátorů, např. styroflexové nebo keramické typy A zde může být původ vzniku náhodné modulace ve vhodné části spektra, které projde filtrem před IR přijímačem. Spínací tranzistory měniče vyrábí pravoúhlé impulsy a to je „živná půda“ pro vznik vyšších harmonických. Zabýval jsem se možnými závadami předřadníků, protože závady trubic jsou vzácné a spadají spíše do technologických vad, špatné vakuum, přerušené žhavení atp. Zato předřadníky některých výrobců vykazují typové vady. Nejčastější vadou je přerušený pojistkový rezistor v primárním obvodu měniče. Zkušení servicemani ale dobře vědí, že je to v naprosté většině případů pouze důsledek. Příčinou je často vysychání filtračního elýtku za síťovým usměrňovačem na primární straně měniče, mívá nízkou hodnotu kvůli rozměrům. Konkrétně 2M2/385V je pro příkon 20W neznačkové zářivky polské provenience na hraně a elýtek je po roce svícení nafouklý a jeho kapacita pod 20%. Naproti tomu výrobce General Electric použil v 9W měniči hodnotu 4M7/350V. Úměrně se snižováním kapacity se zvětšuje 100Hz pilovitý průběh na elýtku a tím tečou elýtkem větší proudy. Konec je pak rychlý. Buď se přeruší pojistkový rezistor nebo dojde k průrazu tranzistorů měniče a následně se přeruší rezistor. Dalo by se říci, že čím menší předřadník, tím horší životnost. To je ale pravda jen zčásti. Jde hlavně o výběr komponentů pro výrobu. Kvalitní součástka má delší životnost a zpravidla je i menších rozměrů. V současné době testuji zářivky několika výrobců z hlediska životnosti. Zajímavý je i údaj o poměru světelného toku k příkonu, tedy účinnosti. Rozdíly jsou mnohdy velké. To by se mělo promítnout ve třídě spotřebiče, ale v praxi jsem viděl zařazení jen do dvou energetických tříd, A nebo B, ačkoli rozdíly v účinnosti jsou až 100%! Světelný tok a energetická třída se dají exaktně změřit. Přesto tyto parametry mohou být v rozporu se subjektivními pocity osob v dosahu světelného zdroje.

Je pravděpodobné, že v horizontu příštích pěti let dojde k nahrazování zářivek svítidly z diod LED. V současné době jsou tyto světelné zdroje velice drahé, ale jejich životnost je impozantní, vpodstatě se dá říci, že je to světlo na celý život. A cena zdroje je vysoká pouze v Evropě, třeba v Singapuru je situace jiná. Dá se očekávat vpád levnějšího zdroje na evropský trh a následné vytlačování zářivek. A tím se asi ledacos vyřeší. V současné době se asi žádný výrobce nebude zajímat o ovlivnění jiných spotřebičů, pokud výrobek plní obecné normy. Nedokážu odhadnout, zda se prostředky věnované na vývoj zářivek již vrátily nebo jsou ještě výrobci v mínusu. Nebylo by to poprvé, co se vývoj novinky nezaplatil, protože jí vytlačil jiný vynález. Budoucnost ukáže, ale já bych vsadil na LEDky.

Úvodník tři roky po té

Jsou tomu tři roky, kdy jsem psal úvodník (27.02.2002) pro naše stránky. Pokusil jsem se, bez valného úspěchu, udělat portál pro servismany, kde by se mohly řešit jejich problémy, kam by se mohli případně obrátit pro radu. Těch několik ohlasů, které došly bylo od kutilů, kterým jsem pomohl, protože i to byl původní účel, ale v podstatě nikdo z profesionálů se nechytil.

Pokud sleduji dění na českém netu nepodařilo se to ani jiným kolegům a to co jsem občas přečetl, bylo spíše z říše pohádek a mýtů, než solidní informace. Pravdou je, že ve velkém světě jsou portály s profesní diskuzí, ale klima v těchto zemích je pořád ještě hodně odlišné od našeho. I tak jsou přispěvatelé spíše kutilové než profíci. Pokud vládnete angličtinou, zkuste navštívit třeba: http://www.audioasylum.com/index.html nebo http://www.repairworld.com/ Naproti tomu šikovná diskusní stránka : http://www.network54.com/Forum/3623?it=80 byla zrušena. Čeští servismani nejsou moc sdílní, ale co! Servis se za pár porevolučních let profiloval úplně jiným směrem, než jsem to odhadoval já. Máme konzum se vším všudy. Ještě v roce 1995 jsme občas dostali na stůl elektroniku z Německa s banální závadou, kterou kdosi na radu servisu vyhodil. Kroutili jsme nevěřícně hlavou. A dnes je to tu! Zrovna nedávno jsem opravil kamarádovi TV přijímač s banální závadou, asi 15 minut práce a cca 150,-Kč nákladů na součástky, kterou jakýsi servis vyhodnotil a nutno říci, že nejspíš oprávněně, jako nerentabilní opravu. Pokud to totiž berete ze stránky servisu, není možné uvažovat takto zjednodušeně, protože na tři snadné opravy připadne jedna, která vás pěkně podusí a i tohle musí být ceníkem zohledněno. Aby si servis vůbec vydělal a měl na provozní výdaje, obměnu měřící techniky a mzdy zaměstnanců musí se pořádně otáčet. Doba a cenová politika se úplně změnila. Servis a je pořád řeč o servisu spotřební elektroniky, se dostal do jiné dimenze, než kde byl před deseti lety. Žijí velké značkové servisy, které řeší hlavně záruční problémy a ostatní opravy se velmi často řeší výměnou celků. Vedle nich žijí výměnkáři - šikulové, kteří z hory šrotu občas složí funkční výrobek. S postupující miniaturizací je stále dražší vyměnit třeba integrovaný obvod, proto se mění celá deska. I spolehlivost součástek se hodně zlepšila. Se zavedením technologie SMD poklesl i počet závad na vrub defektního letování. Tím poklesla pravděpodobnost potřeby servisního zásahu. Výrobky v pořizovacích cenách do několika tisíc, asi vůbec nemá cenu nést po vypršení dvouleté záruky do servisu. Jednak jsou po dvou letech zastaralé, podruhé nemáte jistotu, že po nemalé investici do opravy budou dále sloužit jako dříve a teď nemám na mysli nekvalitní opravu, ale prosté stárnutí výrobku se všemi jeho průvodními jevy.

Těžiště servisní práce je po deseti letech úplně jinde a kde bude za dalších deset let? To je spíš námět pro spisovatele sci-fi.

TV přenosy

Internet je moderní otevřené informační médium a právě to se někdy stává kamenem úrazu. Selektovat solidní reporting od nesmyslů a polopravd je někdy dost obtížné. Uvádím jeden transparentní příklad.

Úplnou náhodou jsem zavítal na stránky http://bigear.webpark.cz/ , které se tváří jako zasvědcený poradce a obchodník pro slídily. Musím se pousmát, jak kdosi, zcela nekompetentní, zde vydává videopřenos z kategorie „Baby Sitter“ za špionážní prostředek. Má to maličko popletené, na hlavní stránce je obrázek zařízení z Malajsie od firmy Anboqui s uvedením, že se jedná o přenos v pásmu 2,4GHz. Tak to není, toto zařízení pracuje v pásmu 1,1GHz, vysílací strana je osazena kamerou C-MOS, takže kvalita obrazu je bídná. Generální povolení ČTÚ pro pásmo 2,4 GHz se tedy na zařízení nevztahuje! Pásmo 1.1 GHz spadá do satelitního MF pásma a jakékoli vysílání na této frekvenci se v Evropě nepovoluje! Navíc v tomto kmitočtovém pásmu pracuje technika pro kontrolu civilního letového provozu.

V přijímači je použit standartní satelitní tuner s rozsahem odpovídajícím počátkům satelitního příjmu, tj. 950 až 1750 MHz, tedy 0,95 až 1,75 GHz. Tento tuner je pro satelitní techniku dnes už nepoužitelný, potřebný rozsah je 950 až 2150 MHz. Někomu zřejmě ležela v garáži halda tunerů. I v Malajsii nebo Koreji existují nadnormativní zásoby! Nějaký místní podnikatel přemýšlel, jak zásoby udat. A vymyslel prostředek na hlídání dětí. Výrobek je určen na trh v USA, kde je k mání kolem 10 USD, podle provedení, s výjimkou provedení Terry Bear, který kvůli ručně šitému značkovému medvídkovi s kamerkou v čumáčku, stojí skorem 300 USD, ovšem je k zulíbání sladkej.

Mikrokamera C-MOS (různá provedení) se zabudovaným vysílačem a přijímač.

Ale to jen na okraj. Slušný a třeba i kamuflovaný přenos, např. od německého výrobce, firmy VTQ, se dá pořídit kolem 50,000,- CZK a ten opravdu pracuje v pásmu 2,4GHz nebo také v pásmu 5,8GHz, které je pro analogový přenos vyhrazené. Používají se většinou kamery CCD, s úhlopříčkou snímacího prvku 1/4 inch. Například od firmy Panasonic. Kvalita přeneseného obrazu je velmi slušná, vždyť popsaný systém je běžně používán i v profesionální praxi. Panasonic dodává s kamerou dva druhy objektivů s různou ohniskovou vzdáleností, ale kamery lze samozřejmě vybavit i jiným „sklem“. Subminiaturní přenosy můžeme vidět ve sportovních přenosech, kamera s vysílačem bývá tak malá, že jí lze upevnit například na přilbu lyžaře či cyklisty a zprostředkovat tak náročnému divákovi pocit, že je uvnitř dění. 

 Kamera na helmu

Další mystifikace je v odposlechu pomocí mobilního telefonu. Píše se zde o speciálních úpravách SW telefonu. Ale jaká speciální úprava? Každej Siemens, už z prehistorie, třeba S6 uměl navolit režim automatického příjmu hovoru. Siemensy mají několik režimů příjmu hovorů a tohle je jeden z nich. Používalo se to třeba s bondovkou. Pak se vypne osvětlení telefonu, vypne se vyzvánění a je to! Máme nástroj k odposlechu. Když na takto nastavený telefon zavoláte, automaticky se hovor spojí, telefon samozřejmě nesvítí ani nevyzvání a pro úplnou dokonalost ještě stáhneme hlasitost reproduktoru na minimum anebo si na telefonu, kterým voláme odposlech vypneme mikrofon. Popsaný způsob využil už jeden soutěžící v Milionáři, kdy jedním telefonem kamarád monitoroval studio, aby měl přehled o položených otázkách a druhým pomocí vibračního vyzvánění napovídal. Počet vibrací korespondoval k odpovědím A,B,C nebo D. Na mobil, výše popsaným způsobem nastavený, zavolal a měl přehled o dění ve studiu. Správnou odpověď pak počtem vyzvánění hlásil na druhý telefon v kapse soutěžícího. A celé to vymysleli dva obyčejní úředníci městského úřadu! Takže nic nového pod Sluncem.

Minivysílač s kamerou a zdrojem (standartní akku)
určený k zabudování, německého výrobce VTQ

 V televizi nám občas nějakou tu štěnici ukáží, jeli to americký film, je v záběru obvykle nějaká miniaturní baterie nebo kousek tišťáku, ještě jsem neviděl ve filmu nic, co by alespoň vzdáleně připomínalo skutečné zařízení. No a kolem baterie, zdroje energie se to točí. Máme dnes přenosy opravdu titěrné, i anténa je pidi, použijemeli pásmo 5,8 GHz, ale ty zdroje! Výše popisovaný videopřenos je na vysílací straně napájen standartní baterií 6LR61 - 9V. V konektoru k připojení baterie je integrován subminiaturní stabilizátor na 5V. Kamera je totiž dimenzována právě jen na toto napětí a že jí 9V vadí, jsem si v praxi vyzkoušel. Při letmém doteku a propojení 9V linky s 5V kamera bleskově odešla do věčných lovišť! Devítivoltové napájení je připojeno pouze na subminiaturní vysílač. Použijemeli baterii Duracell (a ta vydrží nejdéle, viz reklama) je přenos schopen funkce tak dvě až tři hodiny, podle okolní teploty. Takže specialitky musí být vybaveny naprosto speciální baterií a taky patřičně drahou.

O speciální baterii je story o dálkovém ovládání zámků Superbů. Komu už baterie došla, poznal, co znamená, mít baterii jedinečného provedení, vyráběnou jako zákaznickou pouze pro servisní síť výrobce. Za lithiovou třívoltovou baterii, která normálně stojí tak 30,-Kč dáte ve speciálním provedení více než tisícovku. A že tam nejde žádná ze standartně vyráběných baterií je snad jasné. Problematika subminiaturních přenosů je tedy hlavně o speciálních zdrojích. Proto se mnohdy volí umístění tam, kde je cizí zdroj napájení, třeba v rozdvojce, telefonním přístroji, automobilu apod. Tady už spíše závisí na invenci technika umísťujícího štěnici.
Zdroje napájení, přes veškerý technický a technologický pokrok, jsou pořád nejslabším článkem řetězce a limitujícím faktorem. Malá životnost, úbytek kapacity se snižující se teplotou, velké rozměry ve srovnání s moderními elektronickými obvody jsou tou brzdou našeho rozletu do výšin dokonalosti legendárního agenta 007. Jedinnou schůdnou cestou je dosavadní trend, totiž snižování příkonu. Ale ani příkon se nedá snížit pod určitou hranici kterou určuje limit vysílacího výkonu. Citlivost přijímačů se nedá šponovat donekonečna a zvyšování přenosové frekvence, které umožňuje snížení příkonu, má také své fyzikální meze. Je to asi odvážné tvrzení, ale vypadá to, že jsme se momentálně dostali na samý práh fyzikálních možností a dál to už nejde. Pokud se neobjeví možnost přenosu informace jinak než rádiovou vlnou o moc se už stávající zařízení nedají vylepšit. Stejně jako narazila na strop fyzikálních možností hustota integrace, rozuměj množství polovodičů na ploše čipu, viz článek: http://soundboss.cz/index.php?main=show&clanek=25

V současné době se vývoj ocitl na atomárním rozměru polovodiče a tím miniaturizace skončila vývoj, alespoň v segmentu aplikované fyziky. Donekonečna snižovat příkon přenosových prostředků možné není a současně výrazně zlepšit poměr kapacita ku hmotnosti baterie je také nereálné. Čeká se na objev jiné technologie, a tou by v mikroelektronice mohl být biologický obvod, jakási neuronová síť, která se dá prakticky považovat za formu syntetického života. Ale i ta potřebuje k „životu“ energii, bude stačit sluneční jako rostlinám nebo se to bude krmit kalorickou stravou? Těžko říct, odpovědi na tyto otázky by snad mohly dát během deseti let špičkové vývojové laboratoře v Japonsku, USA, EU a možná i v Rusku.

Analogové video kamery

Dobrý den,
v naší rodině bychom se chtěli věnovat natáčení videozáznamů rodinných událostí. Jsme na úplném začátku a zvažujeme, pro jaký přístroj se rozhodnout. Máme doma několik klasických analogových videorekordérů, a tak přemýšlíme o kameře, která by uměla snadno zaznamenávat na VHS (analogová kamera ?). Do DVD přehrávačů a PC zatím investovat nechceme. Chtěl bych vás požádat o radu, tip nebo odkaz, kde se dozvědět více podrobností a hlavně praktických zkušeností z provozu, neboť začátečník snadno naletí. Chceme mít kvalitní rodinnou kameru pro snadné příležitostné záznamy, snadný přesun záznamu na kazety VHS, slušnou kvalitu a výbavu. Cenově také mnoho nevíme, podle zevrubného průzkumu internetu tak do 10-13000 Kč.
Předem děkuji

Kamera se záznamem na formát VHS nebo S-VHS existuje v dnešní době už pouze v modifikaci VHS-C (S-VHS-C). V minulosti existovala řada kamer na formát VHS, byly to velké kamkordéry na rameno, jako např. PANASONIC AG DP800. Kazetu VHS-C je možné přehrávat ve standartním videorekordéru VHS s použitím adaptéru. To je ale jediná výhoda oproti jiným systémům. VHS má nejhorší kvalitu záznamu ze všech současných systémů. Rozdíl mezi VHS a S-VHS je změřitelný, ale nepříliš viditelný z hlediska diváka. Oba systémy žijí ve stolních mašinách „esko“ v podstatě jen díky Panasonicu. Komerční vítězství VHS nad lepšími systémy (Beta, Video 2000, Video 8) je klasickou ukázkou preferencí v dnešní spotřební společnosti. 


Současnost záznamu obrazu má dva hlavní proudy, záznam analogový a digitální. Zatímco se firma SONY stále drží digitálního záznamu na pásek, rozumněj kazetu, jiní výrobci se již pustili do záznamu na DVD. SONY momentálně vyčkává na vývoj elektronických pamětí, rád by asi přeskočil éru mini DVD, jediný počin je kamera profesionální třídy se záznamem na velké DVD disky, oboustraně a za použití technologie modrého laseru, který umožňuje podstatně větší hustotu zápisu a tím větší objem zaznamenaných dat. Je možné, že zápis na mini DVD je slepá ulička vývoje, ovšem to je pouze spekulace. Faktem je, že moderní flash paměti stačí pro fotoaparáty, ale nestačí pro hýbací obrázky, tedy zatím.

A teď fakta. Kamkordér je třeba posuzovat ze dvou hledisek. První je hledisko kvality kamery. Druhé hledisko zkoumá záznamový systém. Kamera PANASONIC AG DP800

Nejdůležitějšími parametry kamery je kvalita optiky, její světelnost a schopnost změny ohniskové vzdálenosti, tedy zoom objektivu. Pokud podělíme největší ohniskovou vzdálenost nejmenší, dostaneme poměr, vyjadřující schopnost přiblížení snímaného objektu. Nejlepší profesionální objektivy dosahují až 1:120, pro amatéra bohatě postačí 1: 20. Výrobci obvykle udávají zoom i s digitální podporou a pak s takovým objektivem dosáhnou třeba i 1:60, ale na úkor kvality. Vezmu teď praktickou ukázku, objektiv velmi dobrý, výrobce Carl Zeiss, který používala firma SONY na kameře TR2200. Objektiv má světelnost F=1,6, při průměru vstupní čočky 52mm. Zoom je 1:21, ohnisková vzdálenost 3,9 až 81,9mm. Přepočteno na objektivy fotoaparátů na kinofilm to je 27 až 560 mm. Úhlopříčka CCD prvku je ¼ inch, tedy asi 6,3 mm. Průměr vstupní čočky objektivu je dost důležitý parametr, čím větší, tím lepší, což je v přímém rozporu s tendencí vývoje nových modelů. Tady platí, že co neumí objektiv, elektronika nedožene. Velcí výrobci, SONY, PANASONIC, CANON atd. používají slušnou optiku, ale v honbě za miniarituzací kamery jdou od desíti k pěti, protože snímací prvek CCD je zřejmě na vrcholu svých možností, použití horšího objektivu už je na úkor světelnosti kamery. Zmíněná starší kamera SONY, s objektivem Carl Zeiss, se dokáže bez výrazného šumu v obraze podívat tam, kde už člověk pouhým okem moc nevidí. A o to jde, aby při mizerném osvětlení scény vzniklo použitelné video a to amatérské kamery uměly už v polovině devadesátých let. Pokud posuzujeme zoom, ujišťuji vás, že při plném přiblížení bez stativu stejně nic pořádně nenatočíte a to i přes různé kompenzace chvění obrazu. Stativ je stativ a profíci dodnes používají jednoduchou mechanickou stabilizaci obrazu a nikoli elektronickou digitální podporu, protože ta vás vždycky o něco ošidí, je to prostě něco za něco!

A teď uvedu jeden příklad z praxe. Setkal jsem se při natáčení havárie, propadlý strop domu na Žižkově, s kameramanem TV NOVA, mým bývalým kolegou. On měl SONY BETA Digitál s kamerou 3xCCD o velikosti ¾ inch. Já měl tutéž kameru, rozdíl byl v kamerové jednotce, já měl 3xCCD o velikosti ½ inch. Vliv záznamu se tedy dá vyloučit, je totožný. Pokud jsme byli venku před domem, měli jsme oba totožnou kvalitu. Má kamera stála kolem 350000,-Kč a ta jeho skorem milión. Ten rozdíl za více než půl milónu se projevil až uvnitř. Zatímco on měl pořád video jak hrom, to moje by se odvysílat nedalo. Velikost snímacího prvku, ale u amatéské kamery neovlivníte, ta je dána cenovou hladinou amatérských kamer a také snímací prvek CCD je jen jeden, tři se používají jen v profesionální praxi. Jsou ovšem i jiné parametry a ty si vybrat lze!

To, co kamera nasnímá, je třeba zaznamenat. A teď nás musí zajímat, jestli kvalitní obrázek z pečlivě vybrané kamery se slušným objektivem „nezařve“ při záznamu. Přes nejmodernější digitální záznam, nejlepší výsledek za rozumné peníze dostanete ze systému Hi 8. Tento analogový systém se nejvíce podobá profesionálnímu a to Hi znamená Hi Band, totiž přímý záznam burstu, synchronizačního barvonosného kmitočtu. Je to jediný amatérský formát, který to dokáže. Rozlišení je tak dobré, že těžce pobíje amatérský mini DVD disk a je nesrovnatelně kvalitnější než S-VHS. Jeho rozlišení je prakticky dvojnásobné oproti VHS. Jedinou nevýhodou je možnost drop out, viditelných výpadků v obraze, kterou digitální systémy dokáží šikovně zamaskovat tak, že si jich nevšimnete. To ale nehrozí, když používáte kvalitní kazety a udržujete páskovou dráhu rekordéru v dobrém technickém stavu. Digitální záznam na kazetu, který používá SONY je momentálně optimalizován a dává dobré výsledky, hlavně z pohledu různých triků a doplnění výsledného videa o titulky, proložení obrázky a podobně. Co do rozlišení, je ale mírně horší než Hi 8. Hlavní proud je však velikost kamery, potažmo i velikost záznamového média. Kazeta pro záznam Mini DV*) má objem méně než poloviční oproti kazetě Video 8, která se taktéž používá pro digitální záznam. Nejdůležitější výhodou digitálu je kopírování bez úbytku kvality. V amatérské praxi se ale kopíruje jen jednou, z kamery na domácí VHS a tím je tahle výhoda zbytečná. A stejně kamery pro evropský trh jsou na záznam zamčené a otevření znamená přehrát SW kamery nelegální verzí se všemi možnými riziky, včetně umrtvení kamery, stejně jak se to stává u mobilů.

Pokud se pokusím shrnout co bylo napsáno, je třeba ještě vše profiltrovat cenovou náročností. Je dobré si před koupí kamery zjistit finanční náročnost provozu, cena záznamového materiálu na jednotku času a přihlédnout k servisnímu zajištění. Z tohoto pohledu vychází dobře PANASONIC a SONY, CANON je možná ještě lepší, ale orientuje se na trh USA a preferuje spíše profesionální modely pro filmový průmysl. Asi bych se orientoval na PANASONIC, má dobrou servisní síť. Úmyslně obcházím jiné výrobce, protože uvnitř jejich přístrojů stejně najdete kameru od SONY a video od PANASONICu. Částečnou výjimkou je pouze JVC a SHARP, který ale nemá u nás tak dobré zázemí jako v domovské Británii. Na PANASONIC se můžete dívat jako na domácí značku, stejně jako Francouzi pohlíží na HITACHI, který dnes většinu své produkce montuje ve Francii. Panasonic montuje kamkordéry většinou v Německu, SONY ve Velké Británii nebo ve Španělsku. Už to je důvodem zúžení na dvojici PANASONIC - SONY. SONY obvykle používá optiku Carl Zeiss, PANASONIC používá optiku Leica. Mezi tyto dva výrobce bych dal rovnítko, co do kvality. Canon má asi nejlepší optiku na světě, ale jak bylo řečeno, preferuje spíše profesionální třídu. V profesionálních aplikací má jako jediný výrobce certifikaci NASA, Canon je oficiální dodavatel pro raketoplán a jiné kosmické (špionážní) aplikace, ale jestli je také tak dobrý v amatérském segmentu, je jenom nepodložená spekulace.

Doufám, že jste si trochu ujasnil své plány a podotýkám, že nejsem nijak zainteresován na obratu preferovaných firem a to co jsem napsal, vychází hlavně z praktických zkušeností.

*)

Rozměr kazety Video 8 (Hi 8 nebo Digi 8)	95x62x15mm
Rozměr kazety Mini DV	66x48x12,5mm

Elektroodpad - směrnice EU 2002/96/ES

Emailem jsem dostal velmi zajímavý článek o likvidaci Elektroodpadu od Ing. Davida Beneše. Text je to velmi zajímavý a rád bych se s Vámi o něj touto cestou pedělil...

Celý článek si můžete stáhnout v podobě PDF dokumentu kliknutím ZDE.