Je to už více než rok, co jsem se pokusil vyvolat diskuzi servicemanů. Netolerance ke konkurenci a vůbec neochota sdělit cokoli kolegům v oboru opět slavila úspěch. Mé články, soudím podle ohlasů, čtou spíše kutilové, kteří se na mě obrací o pomoc. A tu jím neodmítám a nehodlám tak činit ani v budoucnu. Házím tedy rukavici, takzvaně, odborným servisům, které nehodlají cokoli sdělit kolegům ani amaterům.
Cituji z mailu jednoho čtenáře ze Slovenska: „Chcel by som sa Vám poďakovať za ochotu a radu ktorú ste mi poslali. S týmto typom videa som sa ešte málo kedy stretol a preto som to moc nepoznal. Ja sa nezaoberám profesionalne opravami videí, ale snažim sa opraviť všetko čo sa vyrába. Oslovil som snáď desať ludí no iba Vy ste sa mi ozval preto Vám ďakujem. S pozdravom Peťo – Slovensko“
Jednalo se o chassis PANASONIC PAN-012, sekvenční mechanika s pohonem od motoru kapstanu na tlakovém odlitku z lehké slitiny. Tedy mechanika, pro laika bez manuálu nesestavitelná, ale masívně používaná a pro svou mimořádnou spolehlivost a tichý chod, přežívající do dnešních dnů. Hodlám této mechanice věnovat článek, právě pro zručné amatéry, kde poradím a poukážu na její slabiny.
V tomto článku se chci věnovat jevu, ve světě servisu spotřební elektroniky, pořád ještě zhusta viditelnému. Mám na mysli, lidskou tupost, která nezná mezí a hraničí s bezohledností a okrádáním zákazníka. Udělal jsem malý test. Dal jsem do tří servisů opravit mobilní telefon SIEMENS C25. Telefon starší, ale v perfektním stavu s jednoduchou a běžnou závadou. Se zkratovaným jedním článkem NiMH ve tříčlánkové baterii. Pokud se vyznáte v akumulátorech víte, že to není nic neobvyklého. Článek stárne, ztrácí kapacitu a narůstá jeho samovybíjení. Pokud je akumulátor denně používán, je tento jev poněkud potlačen, ale jednou to přijde. Takto postižená baterie se v telefonu projeví nemožností ho zapnout. Pokud dáte telefon na nabíječku, ta vyhodnotí baterii jako vadnou a nedojde k nabíjení a tím samozřejmě ani k indikaci nabíjení. Vám, jako uživateli se telefon jeví naprosto mrtvý a pokud vám někdo neporadí, navštívíte servis. Zajdeteli do značkového servisu, v tomto případě do Office centra Hadovka, dozvíte se od pracovníků servisu zprávu o vadné baterii a bude vám nabídnuta výměna za dražší originální baterii a pokud to akceptujete odcházíte za pár minut s funkčním telefonem. Pokud se rozhodnete pro levnější neznačkovou baterii, může se vám stát, že telefon sice funguje, ale v krátké době jste opět tam, kde jste byli na začátku. Jako nejlepší varianta pro šetřílky se jeví renovace u renomované firmy, třeba Fulgur&Battman. Baterie vás bude stát o dvacet až padesát procent více, než neznačkový šunt, ale firma vám namontuje kvalitní akumulátory některého z renomovaných světových výrobců. Odebere od vás staré články k odborné a ekologické likvidaci. Oproti nové značkové baterii, něco málo, tímto postupem ušetříte. Pokud ale zajdete do běžného pouličního servisu může se vám stát totéž, co se stalo v mém testu.
Servis č.1, kdesi na Praze 3. Mladá a přitažlivá slečna bere telefon opovržlivě do ruky, její vlastní přístroj leží pod průhledným pultíkem a je to manažerská Nokia 6310i. Po chvíli se vrací s telefonem a replikou: „Vzhledem ke stáří přístroje se oprava nevyplatí, jako příliš drahá“. Přišli jste pouze o chvíli času.
Servis č. 2, kdesi na Praze 6. Opět hezká slečna odnáší telefon a vzápětí jej neopravený vrací. Důvodem je absence mechanika, který dělá Siemensy. Nabízí dát telefon do opravy na tři dny. To odmítám, s tím, že potřebuji odborné stanovisko, pokud možná hned.
Servis č. 3, na Praze 4. A tady se to zlomilo. Místo hezké slečny je zde mladík. Odnese telefon a po deseti minutách jej vrátí poďobaný od šroubováku (páčení krytů). Rezimé zní: Neopravitelný přístroj a následuje nabídka k odkoupení na náhradní díly za 100,-Kč ! To mě rozžhavilo do běla, ale ovládl jsem se a nezabil ho. Ale protože se mě to velice dotklo uvádím adresu servisu. A můžou mě klidně zažalovat, z blbů strach nemám. Takže pozor na sevis na ulici Budějovická, hned u Budějovického náměstí. Buď je mechanik naprostý tupec a pak nemá v servisu co pohledávat anebo je to zloděj a platí již vyřčené a dvojnásob.
Na závěr ještě malé zhodnocení. Značkový servis je vždy dražší, ikdyž v tomto konkrétním případu by byl mnohem levnější než servis č. 3. U značkového servisu se nemůže stát, že mechanik otevírá přístroj jako konzervu, u modelů náchylných k poškození krytů jsou tyto automaticky měněny za nové při každém otevření přístroje. K otevření přístroje by ale nedošlo, protože krok číslo jedna autorizovaného servisu je vložení vlastní baterie, která je udržována těsně nad hranicí vybití, kvůli testu, jak se telefon zachová (síťování) s nejnižším možným napájecím napětím. A bylo by hned jasno. Nebagatelizuju své zkušenosti na všechny servisy, sám znám neautorizované servicemany, kteří jsou na úrovni a vyjdou vám vstříc a jsou rádi, že si mohou vydělat. Obávám se však, že těch dobrých je menšina.
Před časem se v televizním pořadu „Černé ovce“ objevila kauza o opravě walkmanna SONY a došlo ke srovnání odhadu ceny značkového servisu a skutečně účtované ceny jakéhosi kutila. Rozdíl byl patrný a kutil byl pochopitelně lacinější, ale ! Značkový servis má určité stanovené postupy a musí u přístroje, který má něco naběháno měnit opotřebené díly za nové. A to něco stojí. Kutil to, řečeno hantýrkou servisu, nazdobil. Přístroj byl sice po zásahu funkční, ale jak dlouho ? Pokud to posoudí odborník, je zřejmé, že drahá a levná oprava má své ale. Přístroj nakonec skončí v popelnici nebo ve značkovém servisu. Požadujte na servisu vždy záruku a odhad ceny, která je překročitelná jen za přesně definovaných okolností danných Občanským zákoníkem. Záruka by měla být nejméně šest měsíců, ale solidní servis, který si za svou práci ručí, vám poskytne roční záruku. Za to je ale poněkud dražší.
Je nutné se smířit s tím, že se doba změnila a elektronika je většinou tak levná, že se místo opravy vyhazuje. S prodloužením záruční doby na dva roky se dostáváme na úroveň vyspělého světa a musíme se přizpůsobit i ve zvyklostech při opravách tohoto spotřebního zboží. Většina přístrojků z ranku spotřební elektroniky má životnost právě něco málo přes dva roky. Delší životnost se dá očekávat pouze u zařízení bez pohyblivých součástek. Do této kategorie patří třeba MP3 přehrávače z paměťové karty nebo televizory. Tudy se ubírá vývoj. A je tu doba, o které zpíval Slávek Janoušek, v písničce zpíval o „ajznboňákovi“, který tvrdil, že v tom New Yorku stojí tranďák stejně, jako ostříhání hlavy. Bohužel starší generace se s tím špatně smiřuje, pořád pohlíží na elektronická udělátka jako na cosi, velmi drahého.
Žádné komentáře:
Okomentovat