Videorekordéry.

Když pominu zdroje, většina problémů je obvykle mechanické povahy. Opotřebení gumových částí, kladek, řemínků a u starších mechanik pryžového obložení mezikol je snadno identifikovatelná závada, lesklý povrch gumy signalizuje konec životnosti pro oxidaci povrchu.

Často působí problémy také spínač polohy mechaniky, což je trochu neobratný český výraz pro modeselectswitch. Občas se vidí vadný řídící proces. Pokud se jedná o jednočipové provedení, je to většinou důvod přístroj vyřadit, protože cena řídícího procesoru bývá natolik vysoká, že oprava se stává zcela nerentabilní. Vzácněji se vidí vadný motor, u starších modelů JVC bývaly časté problémy s halovými sondami motoru videohlavy. Byli mezi námi fachmani, kteří dokázali sondy úspěšně měnit a ze dvou vadných motorů složit jeden dobrý. Sondy se totiž nedaly koupit, zahraniční servisy problém řešily výměnou celého motoru. Taktéž výměna hlučných ložisek motoru videohlavy byla operace do které se pouštěli jen kaskadéři, jako jsem byl já. Chci popsat závadu, kterou mám i zdokumentovánu. Dostal se mi na stůl rekordér SHARP, kterému neběžel motor kapstanu. Rutina velí hledat přítomnost napájecího napětí. To na konektoru motoru sice bylo, nikoli na IC řízení motoru. Po celkové demontáži motoru jsem objevil vyhnitý kousek tištěného spoje. Stav po opravě, naletováním drátové propojky (v kroužku), vidíte na obrázku. 

 To je ale opravdu vzácnost, závada však byla vlastně viditelná, i když bylo potřeba použít lupu.
Poslední výkřiky VHS signalizují snahu o maximální unifikaci a tím zlevnění výroby. Ekonomický tlak tak prakticky rozdělil mechaniky videorekordérů na dvě skupiny, PANASONIC a ty ostatní. Ono to není zcela od věci, protože velká většina produkce stojí na mechanice Philips Turbo Drive, krycí název LEGO. Na dvou detailech mechaniky je patrné, že přezdívka sedí. 

 

 Vetchá umělohmotná konstrukce si vybere daň na životnosti a odolnosti. Firma Daewoo dovedla tuto koncepci k dokonalosti, některé kusy z poslední produkce musí stát na pevné a rovné podložce. Pokud tomu tak není, stává se že přístroj nefunguje pro deformaci základní desky mechaniky. Oproti tomu tlakový odlitek z hliníkové slitiny, kterého se alespoň u dražších modelů a donedávna u všech modelů, drží firma PANASONIC, staví produkty tohoto výrobce přece jen do jiné kategorie. Navíc továrna v sousedním Německu je asi na nejvyšší technické úrovni z výrobců VHS. Například kontrola rozměrů obrobku chassis laserem, obrovská přesnost celého výrobního procesu a nemilosrdné vyřazení všech mimotolerančních součástí, jak mechanických, tak elektrických, staví produkty PANASONIC na nejvyšší místo v kvalitě a životnosti. Přesto mají některá chassis problém, který se snad už podařilo odstranit, a to destrukci spojení hnací hřídele servomotoru mechaniky s umělohmotným převodovým šnekovým kolem. Takových spojení se stejným efektem protočení umělohmotného kola na kovové hřídeli však Turbodrive od Philipse obsahuje několik a je to jeho nejčastější problém. Obvykle to nejprve odnese náhon zakládání kazety, který je asi nejvíce namáhán. Ze starších modelů od Panasonic je velmi zajímavá sekvenční mechanika, noční můra servisů, která se objevovala i u mnoha dalších značek, např. Grundig, Blaupunkt, Philips. Její nejsložitější varianta je na obrázku. 

 Pochází ze stroje Grundig GV 250VPS. Počet ozubených kol může směle konkurovat mechanickým hodinám. V základním provedení měla pouze dva motory, motor videohlavy a motor kapstanu, který přes neskutečně složité převody a za účasti elektromagnetu poháněl vše ostatní potřebné, tedy zakládání kazety, zavádění pásu na hlavy a samozřejmě rychloposuvy a přivíjení pásu. Mechanika na obrázku má jeden motor navíc, který měl jedinou funkci - přivíjení pásku při krokování pozadu. Pokud tato mechanika někdy zabloudila, třeba pro nekorektní funkci modeselectswitch, šla obvykle přes zuby a musela se kompletně rozmontovat a všechna poškozená kola měnit. Poloha vkládání kol se verifikovala montážními otvory v mechanice a její složení nebylo bez manuálu s přesným pořadím operací a polohy vkládaných kol možná. Nedávno jsem, asi po roce měl tu čest a raději jsem vytáhl manuál, ačkoli jsem dělával tuto mechaniku i několikrát týdně. Namátkou jmenuji několik modelových řad : PANASONIC NV-G, NV-H, NV-J, GRUNDIG VS700, VS900 a mnoho dalších. Viděl jsem stroj, byl to stereofonní PHILIPS, který používalo jedno pražské rádio k monitorování svého vysílání. Dá se říci, že ten stroj jel dvacet hodin denně, pět let. Ze zvědavosti jsem otestoval mechaniku a seděla jako prdýlka na nočníku. Průběh na výstupu videozesilovače vypadal jako malůvka z manuálu. Tlakový odlitek je skutečně tvarově nejstabilnější a přes pokrok v digitálních fintách při korekcích videosignálu, je zdravým základem každého stroje. Pokud se nebude a v blízké budoucnosti to nehrozí, obraz zaznamenávat na nepohyblivá média, budeme pořád narážet na mechanické problémy v konstrukci. Kdo si myslí, že DVD něco změní, tak se šeredně mýlí, problémy mechaniky DVD se téměř shodují s problémy mechanik CD disků a odvíjí se především od životnosti laseru. Ale o tom se zmíním někdy příště v článku o audiotechnice.