Telecom - Story

Můj příběh (bajka o provozovateli Jednotné Telefonní Sítě) se začíná v temné minulosti, v roce 1975, kdy jsem si požádal o telefonní stanici. Skutečný kontakt s provozovatelem jednotné telefonní sítě však přišel až v roce 1988, tedy za třináct let. Někdy v polovině tohoto období jsem napsal naštvanou supliku panu Borisi Vikovi, tehdejšímu řediteli Spojů a jako odpověď jsem dostal vyjádření, že už sice jsem na řadě, ale nelze mi vyhovět z technických důvodů.

Když jsem pak na jaře 1988 dostal linku a zjistil, že jsem připojen, jako šestý účastník ke skupině 429637 6, řádil jsem jako tajfun, protože tato linka existovala a byla volná už v roce 1975, kdy jsem si podal žádost. Teoreticky jsem mohl mít telefon ihned, prakticky, to abych někoho nepředběhl , to mohlo být asi od roku 1982. Jak jsem byl v ráži, okamžitě jsem poslal doporučený dopis na Prahu jih, do Kodaňské. V něm jsem žádal o připojení samostatné linky. A potom přišly listopadové události roku 1989. Začátkem roku 1990, jsem si podal žádost na dvě podnikatelské linky, později jsem se dověděl, že žádosti podnikatelů za vyšší zřizovací cenu se vedly odděleně od normálních zákazníků a ty mé žádosti na Praze jih, byly v pořadí jako prvá a druhá. A nastal velký klid až do jara 1994. V té době objevil kdosi z Telecomu kabel, vedoucí z ČKD Polovodiče k vojenskému sídlišti v Ohradní ulici. Ten byl, ještě za bolševika, položen jako provizórium a nejspíš řádně utajen kvůli imperialistickým agresorům. V roce 1994 se už dávno nepoužíval a ten kdosi se rozhodl, že si z něho udělá „trafiku“. Prošel naší ulicí a nabízel firmám linky. Potíž byla v tom, že pán diferencoval na bohaté a chudé. Tak se stalo, že po mně za linku chtěl pět tisíc, ale po majiteli kancelářského domu naproti, už chtěl dvacet tisíc a jedné sociální osobě nabízel linku bez odstupného, tedy za legální cenu. Jak šlechetné. Zapomněl však, že u nás je to vesnička, všichni se léta znají a uliční drbny nepoví jen to, co neví. Já jsem zavolal kamarádovi, který pracoval v Telecomu, ten zjistil, že si v pořadí stojím přímo skvěle a poradil vyčkávat a rozhodně nic bokem neplatit. A pak to přišlo. Telepodnikatel se dostavil s deseti linkami v klobouku, asi mu nešly moc na odbyt a byl dost šokován, když jsem mu s klidem řekl, že ode mne nic nedostane a ať mé žádosti zkusí přeskočit. Za dva dny přišel Telečlovíček a smířlivě vytáhl tři linky. První bytovou zdarma, na základu mého naštvaného dopisu z roku 1988, na který jsem dávno zapomněl a dvě podnikatelské za 5250.-Kč plus DPH. Linky mi fungovaly čtrnáct dnů a pak se odmlčely. Marné byly urgence na opravy, pět týdnů jsem byl izolován od telefonizovaného světa, faxy jsem posílal z pošty a všem jsem vysvětloval, že mám nová telefonní čísla, ale zatím nefungují. Hlavně můj německý partner chápavě zíral, u nich v SRN, by něco podobného bylo na soud s rozsudkem na tučné odškodné. Že by pomsta Telepodnikatele neplatiči ? No nic netrvá na světě věčně, Telecom se pochlapil, našel vadu a vše začalo řádně fungovat. První účet za podnikatelskou linku se zřizovacím poplatkem, přišel v červenci 1994. Druhá podnikatelská linka, faxová, mi zatím byla dána k bezplatnému užívání. Až 15.04.1995, kdy došel první účet, v podstatě za rok. Telebordel, teď poprvé, loboval v můj prospěch. Na účtu chyběl zřizovací poplatek 5250,-Kč plus 5% DPH. Ten mi dodnes Telecom nenaúčtoval. Teleštěstí se znovu, obrátilo zády. Telefonní seznam, až do ročníku 1996 - 97, uváděl tvrdošíjně můj telefon 4296376. Toto číslo, pokud jste jej zavolali, normálně vyzvánělo, leč nikdo se nehlásil. Drát, smutně ustřižen, sledoval cvrkot v činžovním domě mého souseda. Pokud jste byli důslední a zavolali na informace, tak jste opět dostali číslo 4296376. Teprve v ročníku seznamu 1997 - 98, jsem byl uveden relativně správně. Totiž, firemní linka byla uvedena jako privátní, má privátní linka je zatím zdarma utajována a taktéž je utajena linka faxová. Považte ta výhoda, jiní za to musejí platit. A že v telekomunikačním zákonu je povinost provozovatele zdarma uveřejnit linku v seznamu ? To je nepochybné, klidně si mým jménem stěžujte, mě už je to putna. Cha cha. Dávno skončila doba, kdy jsem byl na Telecomu závislý. Mám mobil a mí přátelé i kolegové mě snadno seženou, kdykoli to potřebují. Také už nepodnikám a linku, tu privátní jsem zatím půjčil potřebnému. Pracuje ve sdělovacím prostředku a s utajením je náramně spokojen. No a moje stará, ehm linka ? Ta dopadla špatně. Soused opravoval fasádu a drát, ke kterému se nikdo nehlásil, prostě zlikvidoval. Linka 4296376 se od té doby dlouho hlásila jako obsazená. Možná si užívala zasloužené penze, vždyť pamatovala Hitlera. Technologie ústředny, ke které náležela, pamatuje zlaté časy první republiky i to je asi důvod , proč ústředna, po těch letech, ještě dokázala fungovat, i když některé vymoženosti moderní doby, byly pro ní nedostupné. Vzhledem k tomu, že nedokázala tarifikovat místní hovory, byly její dny definitivně sečteny. Telecom přečísloval ostatní účastníky s šestimístnými čísly 42 ...... , na sedmimístné, aby je po roce mohl přečíslovat znovu na osmimístné, tentokráte snad už definitivně. Pouze si v září přidají před čísílko dvojku, ale to nás čeká v Praze všechny. Nad skutečností, že si postižení nechali tisknout vizitky, aby je vzápětí vyhodili, měnili razítka a jinak si zpestřovali svůj volný čas, mávli Telečlovíčci velkoryse rukou.

Každá bajka má své poučení a i "VY" byste si ho měli vzít. Konec monopolu se blíží. A o kom, že ta story byla ? No, o našem poskytovateli pevné telefonní sítě rozhodně ne ! Ten náš se přeci jmenuje TELECOM a přesně na tomto pojmenování trvá. Je tak zapsán v obchodním rejstříku.