Příznivci příjmu v C bandu jistě znají jiné značky, ale přiznejme si, že v našich šířkách je céčko exotika. Každý servisman mi potvrdí, že si vyzkouší nějakého výrobce a toho se pak drží. Jakákoli změna mívá katastrofické důsledky. Pamatuji na dva případy, kdy jsem se v momentální nouzi rozhodl použít jiné, než verifikované příslušenství a v obou případech to nedopadlo a ještě navíc to bylo, jako naschvál, v pořádně nedostupných výškách. Kvůli jedné krabičce (22kHz přepínač) se stavělo lešení a pro vadné LNB Mascom musel horolezec. Zkuste chtít při reklamaci uhradit od velkoobchodu nutné náklady na demontáž vadného LNB nebo jiné krabičky. Pro fandy satelitního příjmu se dodávají polární závěsy a aktuátory, rozuměj motory. V našich končinách vládnou aktuátory lineární, které pomocí polárního závěsu a proměnné délky otočí anténu žádaným směrem. Motory se dodávají různě dlouhé a různě robustní. Pro maličké antény 60 - 85 cm stačí i 8 inch motor, který pokryje segment od Astry 19,2° východ po France Telecom na 5° západ. V tomto segmentu se nachází většina silnějších satelitů. Pokud vyžadujete pokrytí od Turksatu 42° východ po Hispasat 30° západ, použijte motor s délkou 18 inch. Parabolická anténa by se měla volit větší, nejméně 100 cm. Je to z důvodu ztrát na krajích orbity. Ztráty působí několik faktorů, podívejme se na ty nejdůležitější.
1. Vycházím-li z předpokladu použití LNB s napěťovým přepnutím polarizačních rovin je LNB na krajích orbity skloněn od ideálního případu a tím dojde ke snížení vstupní úrovně. V minulosti se používaly antény s jednopolarizačním LNB s předřazeným magnetickým či elektromotorickým polarizérem a touto soustavou šlo sklon polarizační roviny anulovat. Kvalitní pozicionéry si samozřejmě dokázaly individuální sklon polarizační roviny uložit do paměti ke každé pozici na orbitě zvlášť. Dnes určitě magnetický polarizér seženete, ale jeho cena se bude pohybovat řádově v tisících, rozhodně bude podstatně dražší než přírubové LNB, které se ještě dodává.
2. Cestou po orbitě narazíte na družice, které používají široký svazek, který pokrývá velké území, ovšem na úkor síly pole. I v centru vyzařovacího diagramu je síla pole o mnoho nižší než z nasměrovaných paprsků a je nutné zvolit anténu o dva řády větší. Pokud má někdo zájem o konkrétní údaje o EIRP a doporučené velikosti antén, jistě si dokáže potřebný údaj nalézt na stránkách provozovatelů družic. Pokud problému nerozumíte a je to možná časté, pokusím se demonstrovat na konkrétním případu. Družice Telecom 2C na 5°západ je mnohdy v našem tisku uvedena s anténou 85 cm. Přitom EIRP (síla pole) je 53 dBm, což je o jeden decibel více než Astra. V Čechách tedy dostačuje anténa 60 cm. Jiná situace je v Praze a jiná na Moravě. Od toho jsou diagramy se sílou pole v dané lokalitě. Pokud tento článek bude číst někdo z východní Moravy, musí počítat s drastickým poklesem síly pole u většiny přijímaných družic a tím nutností použít větší anténu. Uvedu jako příklad systém Astra na devatenáctém stupni. V Praze postačí bohatě (šumové číslo LNB 0.8 dB) anténa 60 cm, v Brně bych už doporučil 85cm a v Košicích je nutná anténa 120 cm ! Hranice nejsilnějšího pokrytí Astry 19,2° (EIRP 52dBm) prochází naším územím těsně za Brnem a po cca 80 kilometrech dále na východ narážíme na další hranici poklesu síly pole. Vzhledem k ozářenému území je odstup hranic poklesu síly signálu velice těsný. Navíc je ještě jiný pro vertikální a horizontální polarizaci, protože každá polarizace má svou vyzařovací anténu a i malá odchylka v kosmu, působí velké rozdíly po dopadu na zemi.
3. Pokud přijímáme družice na krajích orbity musíme počítat s větším útlumem atmosféry, zejména při špatném počasí. Dráha rádiového signálu přicházející z kosmu se musí probít oblačností, deštěm, sněžením nebo kroupami. Čím více na východ či západ od jihu je družice, tím se dráha průchodu biosférou výrazně prodlužuje. Vliv počasí na sílu dopadající energie je tedy mnohem výraznější při příjmu z krajů orbity.
4. Další ztráty působí určité nepřesnosti v nastavení polárního závěsu. Tyto ztráty se opět zvětšují ke krajům orbity.
První velice důležitou akcí instalace otáčecí antény je skutečně svislý a dostatečně tuhý stožár. Minimálně 6/4 inch silnostěnná trubka musí být dokonale svislá. Pokud tomu tak není, nepřesnost více či méně ovlivní budoucí přesnost sledování orbity anténou. Pokud máme stožár, namontujeme polární závěs s anténou. Druhým velice důležitým krokem je nalezení jihu ve středu dráhy polárního závěsu. Čím přesněji se nám to podaří, tím bude sledování skutečné orbity přesnější a minimalizuje to ztráty příjmu padající na vrub defektní elevace antény. Zapomeňte na kompas, ten je pro danou problematiku zoufale nepřesný. Nejjednodušší je hledat exaktní jih pomocí satelitu. Popíšu jednoduchý a plně funkční postup.
1. Namontovanou anténou na polárním závěsu, přesně ve středu dráhy závěsu, najdeme Eutelsat 13° východně.
2. Polární závěs pootočíme na stožáru mírně k východu, k místu kde signál ze třináctého stupně degraduje šum. To je asi 14° východně a to je zatím to pravé.
3. Většinou tato manipulace postačí, pokud máme větší nároky na optimalizaci, je třeba stáčením antény ke krajům orbity zjišťovat, zda jsme s elevací antény pod či nad orbitou a podle toho korigovat exaktní jih. K tomu vám pomůže následující obrázek.
Pokud máme anténu dobře nastavenou a sledování orbity v potřebném segmentu příjmu je vyhovující, utáhneme všechny šrouby a ošetříme je antikorozní úpravou. Zapojíme aktuátor k pozicioneru a můžeme ukládat do paměti jednotlivé přijímané družice. Doporučuji dělat si poznámky a ty pak dobře uložit pro případný budoucí servis. Velice důležité je kontrolovat, zda aktuátor v rozmezí své činné dráhy (dojezd na koncové spínače) nenarazí anténou na nějakou překážku. Zpravidla má pozicionér elektrické dorazy a k využití koncových spínačů v aktuátoru ani nedojde, ale jistota je jistota a vše je nutné kontrolovat. Pečlivost montáže a kontroly se projeví dlouhým bezproblémovým provozem. Klouby a pohyblivé části je dobré ošetřit plastickým mazivem, které odolává povětrnosti. Velmi vhodná je lithiová vazelina. Rozhodně nic nebalte do igelitových pytlíků. Pamatujte, že nejlepší těsnění je díra, pochopitelně směrem dolů. Kabely by měly odcházet svisle dolů a tvořit smyčku pro odkapání srážkové vody. Teprve potom je vhodné kabeláž fixovat stahovacími páskami. Vše dobře uvažte a vyzkoušejte volný pohyb antény až do krajů orbity.
Žádné komentáře:
Okomentovat