Satelitní přijímače

Já jsem, jak jste si možná všimli, pokud jste už něco ode mne přečetli, propagátor výrobků firmy Grundig. Podotýkám, že mi za to nikdy nikdo neplatil, můj kladný postoj ke značce pramení pouze z dlouholeté servisní činnosti, kdy jsem byl stále spokojený se spolehlivostí a technickou úrovní produktů firmy. Prodal jsem nespočet satelitních a televizních přijímačů a měl jsem jedinou záruční opravu na tv.přijímači T55-730, který ke konci třetího roku podlehl na vadný filtrační elyt ve zdroji.

V oboru satelitních přijímačů je Grundig opravdový Rols Royce, ještě dnes běhají prehistorické přijímače STR 12, které se vyráběly před rokem 1989. Začátek devadesátých let, to byla řada STR211-212, s fetovým zdrojem, který běhá většině zákazníků bez poruch dodnes. Zcela vyjímečným výrobkem je přijímač s pozicionérem, řady STR400AP, který se vyráběl bezmála šest let a vedle, u nás méně frekventovaného srovnatelného přístroje Technisat ST6000, byl technicky zcela ojedinělým výrobkem. Je to přístroj s menu, tak košatým, že přesto, že jej mnoho let vlastním, nikdy jsem si ho nezapamatoval a znovu mě udivuje svou technickou dokonalostí. Pamatuji na jednu závadu tuneru přijímače STR 312, který ale pracoval ve zcela neregulérních podmínkách půdy, kde na přístroj občas dokonce kapala voda. V tuneru chyběly kousky plošného spoje, který působením vlhka zkorodoval. Nikdy bych nevěřil, že továrna reklamaci uzná a že dodá na záruku repasovaný díl zdarma. Kdyby veškerá spotřební elektronika vykazovala poruchovost satelitní techniky Grundig, mohli bychom to zabalit.
Naštěstí jsou tu přijímače jiných značek, které problémy neobešly. Jedna ze známých a běžných závad je suchý síťový elyt přijímačů Amstrad. Zpočátku vývojové řady měly přijímače impulzní zdroj s jednocestným usměrňovačem ! Pokud ještě takový zdroj potkáte, rozhodně vyhoďte diodu a nabastlete můstkový usměrňovač. Pokud vyměníte všechny elektrolyty na primární straně zdroje, jsou tři, měl by být na nějaký čas pokoj. Druhou častou závadou byl neběžící zdroj z důvodu nepřítomnosti startovacího napětí na IC budiči. Jednalo se o přerušené sériové spojení odporů R602 a 603 (cca 100k). Přes rezistory teče napájecí proud ze síťového kondenzátoru po připojení, po dobu, než zdroj naběhne a vyrábí si napájecí napětí pro budící IC sám. Přijímače Amstrad trpěly vadou, která byla společná i pro některé televizní přijímače, letování zemnících propojek a příček tuneru. Závada se projevuje kmitočtovou nestabilitou (ulaďování) a zhoršenou citlivostí. Je třeba tuner demontovat a proletovat pacičky pláště na plošky tištěného spoje. Některé zemní plochy tištěného spoje byly s kostrou propojeny pouze příčkami tuneru a pokud došlo ke korozi cínu, zvětšily se přechodové odpory a tím kvalita zemnění, což mělo za následek popsané jevy. Nikdy problémová místa neproletujete dostatečně kvalitně, bez odsání starého cínu ! Po odsátí starého cínu můžete také uvidět skryté defekty tištěného spoje.
Satelitní přijímače značky Pace, byly jedny z mála přístrojů na našem trhu, které se technicky vyrovnaly firmě Grundig. Používaly však zdroj, mnohem komplikovanější a tudíž poruchovější. Rozšířená řada MS 200 měla někdy problémy se zdrojem, Pokud se setkáte s průrazem spínacího tranzistoru (BUT 56A) musíte vždy měnit ještě hejno dalších součástek. Především integrovaný budič TEA2018, rychlou spínací diodu D13 (osvědčila se KA262), zenerovu diodu D14 (3V9), odpory R58-100R a R59-1R, ty jsou vždy destruovány a samozřejmě hejno elýtků, hodnot od 1M do 22M. Jedině, po takto rozsáhlé akci, budete mít klidné spaní, že se vám přístroj nevrátí v záruce zpět.
Naprosto stranou stojí velmi podivná závada, kterou trpěly některé noname, v mém případě to byl skoroznačkový přístroj Wisi OR31A. Jeho "chlupatý" a neklidný obraz a potíže při ladění k vyšším kmitočtům mě pořádně vydusily, až mi, jak to někdy bývá, pomohla náhoda. Ve zdroji mi explodoval keramický kondenzátor M1/63V. Přijímač byl této hodnoty kondenzátoru plný, používala se na blokování napájecích obvodů. Zkusmo jsem dotekovým teploměrem zjistil, že většina těchto kondenzátorů pěkně hicuje. Měly totiž řádný svod. Vyměnil jsem všechny, co jsem našel a bylo po problému. Když jsem byl hotov, dorazila z Německa dokumentace a tak bylo možné analyzovat problém. Ukázalo se, že neschopnost ladit vyšší kmitočty, působil svod uvedených kondenzátorů, které byly osazeny i v násobiči ladícího napětí. Chlupatý obraz zase působilo nedobré blokování integrovaných obvodů mefky a obrazového zesilovače.
Na našem trhu se samozřejmě vyskytovaly a vyskytují jiné značkové přijímače, jako je Maspro, Kathrein, Fuba, Technisat a Nokia a jiné. Podíl Nokia na trhu roste až v poslední době s nástupem digitálního vysílání. Výše uvedené značky většinou diskvalifikovala cena, našinec raději koupil levný krám. V digitálním programu se zatím, pro náročnost technologie, neznačkové střepy neobjevily, ale to bude otázka času, než někdo z velkých výrobců hodí nějakou starší výrobní linku do koše. Spousta jiných exotických značek, které k nám natahali z bohatých trhů maličkatí dovozci, kteří nakupovali zlevněné sady hlavně v SRN a dováželi série do tisíce kusů. Dnes sem noname dovážejí obchody jako Bauhaus a tito obchodníci vůbec se servisem nepočítají. Pokud něco padne na záruku, tak vymění kus za kus a po záruce, ať si zákazník poradí jak umí. Pokud servis dostal takovýto přijímač, většinou musel "vařit z vody", jakákoli dokumentace byla nedostupná. Naštěstí se většinou jednalo o závadu zdroje, defekty letování na hlavní desce nebo v tuneru. Velké značkové servisy však pro jistotu noname přijímače raději odmítali, aby si zbytečně nezpůsobily problémy se závadami v záruční době z opravy.