Osobní počítače včera a dnes (část 1.)

Začalo to před více než dvaceti lety. V roce 1977 se zrodily první osobní počítače - Apple, Commodore a Tandy. Byly to osmibitové počítače (to znamená, že základní jednotku informace, například zpracovávané číslo, je možno vyjádřit pomocí osmi dvojkových číslic) stejné kategorie, jako jsou ty, které se u nás používaly více méně pro rekreační účely - nejlacinější zahraniční Atari, Sinclairy či Didaktiky gama domácí výroby. Vybavené interpretem programovacího jazyku Basic, nejprve vnějšími paměťmi na kazetách, později na pružných discích a jednoduchým operačním systémem, vychovaly celou jednu generaci "fandů" výpočetní techniky. Jejich výroba rychle rostla, klesaly ceny a rozměry, a v osmdesátých letech se osmibitové počítače v mnohých zemích staly nejen každodenním pomocníkem v drobných výpočetních a administrativních pracích, ale též součástí běžného vybavení škol a domácností.

Při všech sympatických vlastnostech mají osmibitové osobní počítače z hlediska jejich praktického využívání celou řadu nedostatků. Malá paměťová kapacita znemožňuje účinně řešit praktické problémy. Jsou pomalé a jejich výpočty nejsou příliš přesné. Nejsou navzájem kompatibilní, programy a údaje z jednoho typu počítače zpravidla není možno použit na počítači jiného typu.
Největší světový výrobce počítačů, americká firma IBM, známá v minulosti úspěšným vývojem a výrobou podstatné části světové produkce "velkých", tzv. sálových počítačů, se do "dostihů" v oblasti osobních počítačů zapojil se zpožděním, ale byla to právě tato firma, která v roce 1981 vyvolala zásadní obrat v historii vývoje osobních počítačů. Přišla na trh s novým 16-bitovým osobním počítačem, nazvaným jednoduše PC (z anglického Personal Computer - osobní počítač). Za ním následoval v roce 1983 osobní počítač PC/XT, v roce 1984 počítač PC/AT a v druhé polovině osmdesátých let 32-bitové osobní "počítačové systémy" PS/2.
Počítače standardu IBM PC vyvolaly skutečnou revoluci. Staly se běžnou součástí interiéru pracovišť a dnes už často i domácností. Na pracovním stole, bez velkých nároků na obsluhu a speciální technickou péči, poskytují zcela nové možnosti podnikatelům, vědeckým pracovníkům a dokonce i výtvarníkům a hudebníkům.
Standard počítačů IBM PC se stal světovou normou. Už příliš nezáleží na značce a původu. Bez ohledu na to, zda byl váš počítač vyroben v USA, Německu, v Japonsku či na Tchajwanu, můžeme od něj očekávat stejné služby (říká se tomu modularita). Doba, kdy byla změna počítače (dokonce i téže výrobní značky) pro jeho uživatele katastrofou, protože musel pracně předělávat většinu už vyvinutých aplikací, s nástupem počítačů PC pominula.